Bůh versus Patroni

Jazykem dnešní doby si můžeme Království nebeské představit jako větší firmu, která má ředitele (Bůh), poradce (svatí apoštolové a patroni) a zaměstnance (ti, kteří uvěřili v Ježíše Krista). Takhle to chodí jak v nebi, tak na Zemi. Pokud žádáme o práci a jdeme na vstupní pohovor, tak se nám málokdy stane, že se bavíme přímo s ředitelem. Většinou v jeho zastoupení s námi jedná personalista, což je v podstatě takový patron firmy. Pokud v životě nastane situace, kdy potřebujeme duchovní radu nebo pomoc, tak se většinou lidé neobrátí přímo na Boha, ale na patrona. Řidiči se tak před cestou modlí ke svatému Kryštofovi, hasiči, kteří zápasí se zuřícími plameny k Floriánovi nebo Barboře, kuchaři ke svaté Martě. Rodiče v očekávání se modlí ke svaté Anežce, aby chránila celou rodinu. Rodiče, jejichž dítě dospěje do puberty žádají radu nebo pomoc od svaté Filomény, která je patronkou dospívajících dětí.
Tohle je v pořádku, za předpokladu, že v prosbách myslíme také na Boha. V zaměstnání nám to může být jedno, hledíme si své práce a ředitel je pro nás člověk, který řídí firmu z kanceláře, ale v životě to tak nechodí. Bůh nesedí nikde v "kanceláři", toho máme každý ve svém srdci, protože Bůh klepe na dveře z vnitřní strany. Klepe na naše pomyslné dveře v našich srdcí a čeká, zda ho pustíme dále, nebo ho necháme čekat. Každý, kdo v něj věří mu dveře s láskou otevře, tak jako on nám na konci našich životů otevře bránu od svého Království a pozve nás ke svému bohatě prostřenému stolu. Pozve nás do království, kde není bolest, smutek ani zášť nebo intriky.

Proč tedy lidé Bohu nedůvěřují a zabouchnou mu dveře před nosem, nebo mu je vůbec neotevřou. Zemřel za nás všechny, vzal na sebe naše hříchy a nikomu z nás je nikdy nepřipomněl nebo nevyčetl. Nezapomínejme na něj, a když se modlíme k některému z patronů, pošleme modlitbu i Bohu. Svěřme se do jeho rukou tak, jako se děti svěřují do rukou svých rodičů. Bylo by sobecké žádat patrona o pomoc a opomenout Boha. On na nás myslí každou hodinu, vede nás cestami životem a ukazuje nám správný směr. Když upadneme, pomůže nám zpět na nohy. Tak jako Kryštof přenesl malého Ježíška přes rozbouřenou řeku, tak nás Bůh přenáší přes strastiplné překážky v životě. Modleme se - ne podle předem napsaných modliteb, ale vlastními slovy. Pouze taková modlitba je upřímná a může být vyslyšena. Nemodleme se pouze za svoje potřeby, ale za ochranu a odpuštění ostatním, mysleme v modlitbách i na druhé lidi, i na ty, kteří v Boha nevěří. On totiž věří v ně. 

Na závěr malý výčet známých i méně známých patronů a ochránců:

svatá Anežka - patronka a ochránkyně rodin
svatá Anna - patronka rodin
svatá Barbora - patronka hasičů
svatý Florián - patron hasičů
svatá Filoména - patronka dospívajících dětí
svatý František z Assisi - patron Itálie, krejčích, tkalců atd.
svatý Ondřej - patron rybářů
svatý Kryštof - patron cestovatelů a řidičů
svatý Hubert - patron myslivců