Proč lidé volají Boha, až když je jim nejhůře

Člověk je už od počátku lidstva tvor zvídavý, ale i pouze zvědavý. Lidstvu byly dány nástroje, aby se naučil pracovat. Lidem byla dána věda a vědní obory, aby se mohli vzdělávat. Medicína byla lidem dána, aby léčili a ne aby nemocného jen udržovali v rádoby relativně dobrém stavu (dnešní medicína). Ale kdo tohle všechno lidem dal? Snad nevěříte, že po velkém třesku lidem z vesmíru spadly nástroje rovnou do rukou. Tohle všechno by nebylo, kdyby nebyl Bůh. To on dal lidem nástroje, aby je zdokonalili a naučili se vyrábět pokročilejší nástroje. To on dal lidem knihy, aby se pomocí studia naučili svoje znalosti aplikovat v praxi. A co za to Bohu poslali lidé? Opovržení, lhostejnost, ba někdy i nenávist. Ti, kteří uvěřili, nepřestávají Bohu děkovat. Ptám se sám sebe: Proč to sobectví? Přišli bychom do banky pro úvěr a místo splácení začali banku nenávidět, protože se nám nechce dodržet závazek? Rozhodně ne. Banka by se nám pomstila exekucí. Jenže Nebeský otec a pán tohle nedělá. Někteří si možná položí otázku. Proč? Odpověď je jednoduchá. Bůh v lidech nedělá rozdíly, pro něj jsou všichni lidé jeho děti. Některé ho poslouchají, jiné ne. Neposlušné děti trestá a hodné odměňuje. Většinou až po smrti. Hodné děti pozve k sobě do Nebeského království, kde je všeho dostatek. 

Koneckonců v Žalmu 23 v kapitole 1. se píše: "Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku". A co to znamená pro lidstvo? Inu, to, že Bůh je pouze naším duchovním průvodcem na cestě životem. Vede nás tak, jako pastýř svoje ovečky, kterým neurčuje, které stéblo trávy mají spást, ale pouze jim doporučí (vyznačí) místo, kde je podle něj tráva nejvydatnější (správné rozhodnutí). Nic nikomu nevnucuje, pouze doporučuje. Je jen na nás zda jeho radu poslechneme nebo ne.

A teď k jádru věci mého článku. Určitě si každý z vás všiml, že lidé kolem vás používají slova jako, "děj se vůle boží", "Bůh ví..." a tak bych mohl pokračovat dlouho. Ale myslí to tihle lidé skutečně s Bohem vážně? Většinou ne. Je to jen prostoduché zvolání, planý poplach. Je to jako byste zazvonili někomu na domovní zvonek a utekli dřív, než stačí někdo otevřít. Jako malé dítě jsem i já tohle dělal, ale je to omluvitelné. Nikdo nepřišel k újmě. 

Ti z vás, kteří sledují například katastrofické filmy si nemohli nevšimnout, že člověk v tísni volá na pomoc Boha. Padá letadlo, pilot se do posledních chvil snaží odvrátit katastrofu, ale je pozdě. Co udělá? Zvolá Bože ne, zakryje si oči a čeká na náraz do země. V dalším filmu je člověk obklopený plameny, hasiči se k němu prodírají dlouhé minuty. Co ten člověk dělá? Modlí se k Bohu. Ne třeba nahlas, ale podvědomě - o to upřímněji. 

Nevěřím tomu, že by bylo na světě tolik věřících lidí. Podle mě jde o hnusnou propagandu a návod na to, že Bůh nám vždy pomůže. Ano, on to udělá a dokonce za to nic nežádá. Ale je chybou v lidech probouzet sobecké chování. Každý normální, čestný člověk by měl mít morální žebříček hodnot, kde vděk Bohu by měl být na prvním místě.

Nevěřte této populistické a lživé propagandě. Namísto ní otevřete svá srdce Boží moudrosti a tiše se modlete za dar života.